V pravdě nebo ve lži?

O našem světě, tržním prostředí a prostředí v zaměstnání často slyším že je to "mužský svět". Nepřátelský k ženám, čistě materialistický. Není to pravda. Náš svět, nebo lépe řečeno: náš systém, není nepřátelský k ženám, je nepřátelský ke všem lidem, není "mužský", je prostě a jednoduše agresivní.

Když se někdo dělá podrazy, úskoky a jiné hnusárny, říkáme o něm, že "se chová kapitalisticky", když dělá ještě větší hnusárny, je to pak "politika". Místo slova válka říkáme "krize" a místo úplatek "motivace".

Zaměnili jsme významy slov a propadli se do světa, kde je pravda stejně tak relativní jako vzácná.

Takové prostředí nám samozřejmě ubližuje. Všem - jak těm, kteří vypadají jako jeho "objeti" a právě tak i těm, kteří vypadají jako "vítězové". Schopným managerům kteří "motivují" (v tomhle případě to znamená hrubé násilí) lidi pod sebou, obchodním zástupcům, kteří zaprodávají duši každou další vyřčenou reklamní lží a planým slibem. Nakonec, po pár měsících či letech z toho chceme utéct bez vyjímky všichni, od řadového zaměstnance po generálního ředitele. A každý z nás si myslí: "Ale tak zlé to není, vždyť ti ostatní se mají lépe nebo aspoň ne až tak špatně, je to vlastně nakonec moje chyba, že jsem se nedostal dál a nepolepšil si."

A tak jsme ve své neutěšenosti sami, právě tak jako miliony lidí okolo. Někdo se začně utíkat k náboženství a přehlíží jeho zkaženost aby si na jeho účet mohl ulehčit od vlastní bolesti. Někdo se stane "ezoterikem" a přehlíží nejen zjevnou nesmyslnost "pravd" které jsou mu předkládány, ale především to, že mnohé ty "pravdy" jsou jen zloba, závist a touha po vlastním zbohatnutí zabalené v hezkém, růžovém obalu. Někdo se utíká k temnotě a pesimismu a stane se sisyfovským kritikem, který s radostí popře i to, že slunce svítí. Někdo se stane satanistou, aby když už v nepravdě musí žít, žil v ní aspoň naplno.
Všechno to chápu, a přesto - všechno je to špatně, protože to všechno nakonec podporuje existenci systému, ve kterém žijeme.

Zkusme ten systém, tu lež nepodporovat.
Být naprostou individalitou, emočně naprosto nezávislou na okolí a současně vědou si svého propojení s každým živým tvorem.
Být upřímný, nenalhávat nic ani sobě, ani ostatním.
Být prozíravý a nevěřit lžím ostatních, vědět že nemusím dělat to, co "se musí".
Být moudrý, a vědět, že je to strach, stres a zloba co ubližuje, nešířit je, nepodávat se jim, a ignorovat je, jsme-li jim vystaveni.

Pravda je jediná, její verze jsou lži. Přestaňme si upravovat realitu tak jak se nám líbí, nebo hodí. Když to udělá každý jeden, pak není divu, že žijeme v naprosté lži.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

V for Vendeta

Film, co se k dnešku tak nějak hodí... Film o tom, že svobodu nemáte, dokud ji nenaleznete sami v sobě.

Film o tom, že myšlenky jsou neprůstřelné.

Film o tom, že nám sice mohou vzít naše práva, ale nikdy ne svobodu myšlení.

Někdo tvrdí, že tenhle film se odehrává "v temné budoucnosti", podle mě však docela dobře vystihuje současnou realitu. Všemocnost médií a relativně nenápadný útlak skrývající se za všedností a normálností prostě na plátně nevypadá tak dobře jako třeba postapokalitpický Mad Max. O to reálnější však je. Myšlenka, že pro svobodu se musí probudit každý sám v sobě a teprve potom může přijít vnější manifestace a nikoli naopak, protože v opačném případě vede "osvobození" pouze do další totality jiného typu, se ovšem na plátně vyjma tohoto filmu snad vůbec neobjevila.

Nejen proto však tohle dílko, jehož scénář pochází od sourozenců Wachowských (Matrix, Atlas Mraků), stojí za vidění. Neušetří vás ani dramatu ani trochy romance, podnítí ve vás myšlenky a zakončení vás možná i rozpláče.

McTEIGUE James: V for Vendetta | V jako Vendeta | 2005, 132 min.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Sbohem, Evropo...

Když jsem dnes navštívila Facebook, hbitě mi nabídl nejkomentovanější příspěvky vyprodukované osobami v mém seznamu přátel, lidmi, které znám, mám je ráda, kterých si vážím.
Jeden sdílí příspěvek ultrapravicové strany který vyzývá k vytvoření novodobých koncentračních táborů, zhnusen jeho obsahem, vyjadřuje veškerou podporu uprchlíkům.
Druhý varuje před uprchlíky a své obavy podkládá fotkou neznámých muslimů demonstrujících při neznámé příležitosti s agresivními a výhružnými hesly.

A já se divím. Divím se, že ani po lekci levicových řešení (komunismus) a lekci pravicové diktatury (nacizmus) se tenhle národ nepoučil. Nepoučil o tom, že správná cesta nikdy není "ta pravá" nebo "ta levá". Že v zápalu demonstrací pro a proti uprchlíkům jste přehlédli, že obě masmédii nabízená řešení jsou špatná. A že jste se propadli do volby jedné ze dvou, předem určených variant, místo abyste řešili příčinu problému.

Příčina, ano. A také důvod, motiv. Můžete říct, že země, která byla ve stavu míru za celou svou existenci pouhých 21 let (ano, jsou to Spojené státy) prostě jen vyvolala další války. Války plodí uprchlíky. Ale příčinu ani motiv tím nepostihujete.

Evropa jak ji známe přestává existovat. Ne, vlastně už existovat přestala. To, co vidíme nyní je jen sledem přirozených následků, logický a do značné míry nevyhnutelný, právě jako rozklad mrtvého těla.

Evropa jak ji známe. Svobodná a bez války. Pamatujete na smlouvu ACTA omezující svobodu internetu, proti které demonstrovaly v roce 2012 v mrazu desetitisíce lidí po celé Evropě? Nakonec neprošla. Pár týdnů po jejím zamítnutí ale v Bruselu tiše schválili jinou smlouvu, se silně podobným obsahem a jiným názvem, který už si nepamatuji ani já.

Stačí si zachovat jen malý odstup od každodenního zpravodajství a začne být více než zjevné, že vlády nejenže nevládnou dle vůle lidu, ale nevládnou vůbec. Čím déle se díváte se zachováním odstupu, tím zřetelněji vidíte jak do všech důležitých rozhodnutí z železnou pravidelností zasahuje vnější vliv, šedá eminence.

PROČ musíme řešit "problém s emigranty"? Proč je nám nucena TTIP, transatlantická smlouva, která omezí práva spotřebitelů, zvýší práva korporací a umožní legální sledování každého z nás? ČÍ ZÁJEM V TOM VĚZÍ? To jsou ty otázky které má smysl si klást.

Ať už to s uprchlíky dopadne jakkoli, bude to pro Evropu špatné. Buď se staneme nacionalistickou společností bez uprchlíků, zato však jen krok od novodobého holocaustu nebo se budeme muset učit žít se značným počtem lidí z třetího světa, kteří si sebou nesou nejen svou kulturu, ale především svou bolest a zlobu za své mrtvé příbuzné a zničené domy. Jedna varianta horší než druhá.

Namísto řešení otázky "uprchlíci ano či ne" a přesvědčování všech okolo o zaručené správnosti námi zvolenené odpovědi bychom radši měli naši energii investovat do zjišťování odpovědi na základní otázku života ve 21. století: Kdo nám skutečně vládne?

Demonstrace proti uprchlíkům, pro uprchlíky a dokonce ani proti vládám nemají jakákoli smysl. Faktem je, že v každém případě bude rozhodnuto za nás a bez nás. Jediné co můžeme udělat, abychom nebyli další figurkou, ovečkou ve snadno ovladatelném davu, je podívat tomu, kdo tohle všechno řídí, přímo do tváře. Nebo se o to alespoň pokusit.

Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se domnívají, že jsou svobodní. -J. W. Goethe

Nebuďte naivní, otevřete oči. Vnější svobodu evropská společnost ztratila už dávno. Ale zachovat si vnitřní svobodu, jasnou mysl a schopnost myslet s tedy i analyzovat viníka, ty nám nevezme nikdo, pokud to sami nedovolíme.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Koyaanisqatsi

Až doteď jste se na svět nikdy nepodívali takhle. Až doteď jste se nikdy nepodívali takhle na sebe, na svůj život, na život každého jednoho člověka. Na způsob života, který volá po změně.

Koyaanisqatsi.

Film, který vám změní úhel pohledu, rozhodně aspoň pro tu chvíli, kdy se na něj budete dívat. Protože když se na něj budete dívat a necháte jej na sebe působit, vtáhne vás a ukáže vám svět o kterém jste nikdy netušili že existuje. Náš svět.

Nausicaä of the Valley of the Wind

Možná, že myslíte, že když je to kreslené, tak to není film. Že je to pro děti a pár bláznů. Ovšem bez ohledu na to, co si o animované kinematografii myslíte, je film, o který se dnes chci podělit, velkým filmovým dílem.

A tak když odložíte předsudky a vnímavě jej shlédnete, uvidíte, že je to jeden z mála filmů, který si troufá porovnávat cestu násilí a nenásilí. Film o úctě k jakémukoli životu, bez ohledu na to, jak odpudivě může na první pohled vypadat.

Film který klade naléhavou otázku: "Zachovali byste se i vy správně, jako Nausicaä z Větrného údolí?"

VŘELE DOPORUČUJI!

Hayao MIYAZAKI: Kaze no tani no Naushika | Naušika z větrného údolí | 1984, 117 min.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Nenávisti

Kde se to bere, ta nekonečná potřeba na někoho plivat, někoho uřážet, pomluvit? Ta (nejen) česká neschopnost žít skutečně v míru? Ano, záda se ohnou, ale ze rtů skane jed.

Jedu dnes metrem, proti mě skupina starších paniček a mezi nimi jedna mladší, plnou náruč květin a pod ramenem tubus s diplomem. Tiše se baví se svým přítelem. Paničky,její doprovod, ale nesdílí její radost nad diplomem a vlastně se s oslavenkyní vůbec nebaví. Radši jadrně pomlouvají její (samozřejmě nepřítomnou) nemocnou spolužačku, která má ekzém na obličeji.

Co nás vede k šíření nenávisti namísto užívaní si radosti a sdílení zážitků?

Častou odpovědí je, že původcem nenávisti je strach. Není to tak. Ty paničky neměly ze slečny s nemocným obličejem strach; a stejně tak to není strach, co žene lidi do ulic mávat se šibenicemi (i přesto, že za strach svou nenávist maskují). Ne. Je to nějaká vnitřní zloba, puzení ublížit ostatním. Často ze závisti, ale jindy i bez příčiny.

Je to absence respektu k ostatním lidským bytostem.

Protože pokud nemáte rádi sami sebe dost na to, aby jste si užívali přítomný okamžik a vlastní pocity, je to problém jednotlivce. Ale pokud současně postrádáte (nebo máte dokonce záporný) respekt k ostatním lidem, stává se z toho problém celospolečenský.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Moonrise kingdom

Někteří z vás ho možná znají, jiní třeba ne, tak jako já donedávna. Tenhle film není něco, co na první pohled vypadá, že vás to jakkoli obohatí. Americký, hvězdně obsazený tak moc, že v něm prakticky není role, kterou by nehrála nějaká známá tvář. Odehrávající se v podivně divadelních kulisách, které obzvlášť ze začátku, než si na to zvyknete, působí bezmála divným dojmem.

A přesto, pod lacině komerčním popisem z ČSFD sedícím na každou druhou podprůměrně inteligentní rodinou komedii, se skrývá film jiskrně vtipný, plný napětí a bořící předsudky.

Ukazuje, že bez ohledu na to, co si do sebe zahledění dospělí myslí, mají (některé) děti ve věcech dokonale jasno. A když potkají svou spřízněnou duši do které se zamilují, tak udělají vše pro naplnění toho, co zjevné, přirozené a správné - touhy být spolu.

Kruhová školka aneb maličkosti na kterých záleží

I malý zásah může způsobit velkou změnu.

Proč neděláme školky kruhové? Proč přispůsobujeme architekturu školek všemu ostatnímu, jen ne dětem?

V Tokiu se odvážili a změnili životy mnoha dětí. Vytvořili prostředí, které je připravuje na život. Ne na život v kleci, ale na život ve kterém přinášejí originální řešení a překonávají překážky aby získali větší svobodu.

Nic, naprosto nic v našem světě NEmusí být tak, jak to je. Pokaždé když řeknete nebo pomyslíte si: "Tak to prostě je" nebo "Tak už to prostě chodí" přispíváte k tomu, aby se věci nezměnily k lepšímu.

Nepodílejte se na zlu, které civilizace páchá sobě samé i svému prostředí. Nebuďte hloupí. Myslete nekonvenčně. Překročte běžný rámec uvažování. Už jen tím můžeme změnit svět.

Pero proti meči?

Říká se, že pero porazí meč a že obrázek vydá za tisíc slov.

Proto budu nově postovat koláže citátů, výroků nebo (vlastních i cizích) myšlenek, které mě zaujaly pod tagem fotomyšlenka. Pokud je autor znám, je uveden vždy za citátem, pokud znám není, prostě tam není uveden. Snad se nad nimi zamyslí co nejvíc lidí.

Tady je první:

Contouring, highlighting, smysl líčení a tak vůbec..

Mluvilo se o něm minulou sezonu, a mluví se o něm pořád. Contouring and highlighting, tedy konturování a rozjasňování obličeje je tak trochu trikem make-up artistů, který začala používat široká veřejnost. A je to jenom dobře.

Nevěnujte pozornost tomu, že vám weby jako Omlazení ve svých "inteligentních" článcích tvrdí že konturování je mrtvé a vy se tedy už nemusíte stresovat tím, že to neumíte. Je to lež. Konturování mrtvé není, nebylo a nějakou dobu ještě díkybohu nebude. Jednoduše proto, že pokud má váš obličej vypadat, že má nějaký žádoucí tvar, bez konturování to nepůjde. Protože i ten nejlepší obličej vypadá po nanesení make-upu prostě ploše a beztvaře.

Toho, že obličej vypadá po nanesení makeupu tak nějak ploše jsem si všimla záhy po tom, co jsem ho začala používat, tedy asi ve 13 letech. Počítám, že dalším, alespoň průměrně všímavým uživatelkám to taky neuniklo. Vyřešila jsem to tím, že jsem metodou pokus-omyl hnědým odstínem tvářenky zkoušela malovat kontury. Některé tehdy "vynalezené" tahy používám dodnes. Faktem ale je, že dokud jsem neviděla "mapu" obličeje pro contouring a highlighting, nebyla jsem to nikdy schopná udělat tak ..komplexně.

Takže, projeďte si na internetu pár obrázků a posnažte se. Garantuju, že váš obličej po úspěšném konturovaní a rozjasňovaní bude vypadat výrazně líp, než pouze s makeupem. Líčíte se přece koneckonců proto, abyste zvýraznila své klady, že? A to je přesně to, s čím vám tahle metoda bezkonkurenčně pomůže.

Pro začátek nepoužívejte výrazně kontrastní barvy, ale jen o jeden tón tmavší pro kontury a o jeden nebo dva tóny světlejší pro rozjasnění. Nepoužívejte kontury plné třpytek, protože konturovaná místa jsou ta, kam má dopadat stín a odrážení světla tedy není ani trochu to, co chcete. Já se třpytkám vyhýbám i u rozjasňovače a radši použiji nakonec jiný, pudrový třpytivý rozjasňovač a mám tak přesně pod kontrolou, co se třpytí a co ne.

A samozřejmě nezapomeňte koukat na složení toho co kupujete, protože když si to máte patlat do pórů, tak by bylo fajn aby to nebylo jedovaté/rakovinotvorné/způsobující neplodnost. Jednotlivé složky podle složení INCI, které musí být uvedeno na každém výrobku, můžete ověřovat na internetu, nebo podle nejrůznějších databází. Obvykle stačí přeťukat název do vyhledávače a velmi brzy máte jasno. Hledejte loga certifikátů zaručujících organické složení a taky Cruelty Free logo pro kosmetiku netestovanou na zvířatech.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Víra v lidskost: ztracena

Už víc než rok. Už víc než rok do nás česká média vytrvale hustí svou jedinou pravdu o hrdinných revolucionářských demokratech a zlých proruských separatistech. Čím víc se média snaží, tím míň jim věřím. Aktuálně už jim nevěřím ani slovo.

Český národ ani po dvou okupacích nezjistil, že okupanti vždy obsadí oficiální média jako první věc. A že když Prahou projíždějí tanky, jejichž velitelé tvrdí že je to "přátelská návštěva", "demonstrace jednoty" a "ukázka síly", tak že je zle.

Tehdy tam taky byli lidi, a taky vítali...

Ale u toho to zdaleka nekončí. Veřejně se mluví o smlouvě, která z celé Evropy udělá protektorát amerických korporátů, a nikoho to nezajímá. Zkratka 4 písmen TTIP prostě asi zní prostým Čechům moc složitě, nebo jsou prostě a jednoduše moc líní na to, aby se vzdělali o tom, co znamená její přijetí.

A zatímco, se v Bruselu už pomalu podepisuje okleštění našich práv a zničení našich podnikatelů, naši představitelé ve vládě a parlamentu neváhají a rozfoukávají oheň po svém.

Panu A. Schapirovi už není hloupé se vměšovat do rozhodování státu, protože proti němu stejně nikdo nic nezmůže, a to že Zemanovo slovo nic neznamená, už se několikrát ukázalo. Vždy něco řekne a pak najednou, z ničehož nic, změní názor o 180 stupňů. Že to nebude jen tak, si domyslí i průměrně inteligentní žák zvláštní školy.

Pan premiér Sobotka i pan Babiš jezdí do USA častěji než většina Čechů do Chorvatska na dovolenou a když mají jejich strany náhodou sraz, nechybí na něm pan Schapiro jako americký dozor.

Ještě pořád si myslíte, že nežijeme v protektorátu? A oprátka se utahuje..

Pan Tomio vyzývá k násilí na muslimech. Českou společností, natož nedejbože policií, to ani nehne. Rasismus a nesnášenlivost jsou totiž v Česku jako doma. Cože? Židé? Ne, ti nám tu nechybí, ještě že nás jich Hitler zbavil.

Korupce kvete. No na Ukrajině kvetla taky. Do té doby než majdanští "demokraté" tu zkorumpovanou vládu rozprášili a částečně i povraždili. Zcela demokraticky. Pak se sami prohlásili novou vládou. Zcela demokraticky. Následně uspořádali volby, aby svůj nárok potvrdili. Ale pouze v regionech, kde věděli, že mají 100% podporu. Ti ostatní mají smůlu, to že mají jiný názor, totiž znamená, že jsou teroristé, takže právo volit ztratili. Zcela demokraticky. No a co že volila jen půlka Ukrajiny. Když někoho nemáte rádi, tak se ho přece taky nejdete zeptat na jeho názor, no ne?

A aby náhodou nikdo nezkoušel podrývat tuto "demokraticky zvolenou" vládu, tak ještě, čistě pro jistotu, pozakazovali opoziční strany. Takže teď už se jim vládne přímo jedna báseň. Aby taky ne, když už nemá kdo odporovat, nebo jen říkat odlišný názor. A takhle se buduje demokracie, která se má připojit k EU.

Evropská Unie se na to klidně dívá. S Českem v čele. Ano, v čele. Snad všechny ostatní státy EU, které alespoň něco znamenají, totiž uzavřely se "zlým Ruskem" a "nelidskou Čínou" finanční spojenectví v nové čínské investiční bance, které sama sebe popisuje jako peněžní protiváhu USA. Česko? Jasně že ne, my budeme za Amíky bojovat do roztrhání těla.

Ale toho si nevšímejte. Máme větší problém. V Česku se totiž šíří strašlivá proruská propaganda. Kremlofilní. Ale naštěstí, naše ministerstvo zahraničí má plán, a ví, co a jak v případě, že si nechá poplést hlavu (nebo otevře oči?) větší množství ovčanů. A tím řešením není nic jiného, než starý dobrý mord, nebo chcete-li, vražda.

A jak na to? Zeptejme se pana Bartošky, diplomata a velvyslance pro bezpečnost: Jako v Oděse! Zavřít je do baráku i s jejich ženami a pár náhodnými kolejdoucími a prostě je upálit, pak bude mít český národ konečně svatý pokoj a boží klid až na věky věků. To je totiž ten správný, čestný a chlapský postoj, takhle to totiž vypadá, když se k něčemu "postavíte čelem".

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Bajkal, Siberia

Osobně jsem dost teplomilná. Když se teploměr přehoupne přes 25°C, začínám pomalu roztávat. Ale taky nemám ráda jednotvárnost, a tak dokážu ocenit i zimu, pokud je krátká.

Na Sibiři sice zima krátká není, ale o to hezčí je napohled. A když vidím tyhle fotky, skoro se mi chce se tam vydat. Skoro.

Fotky níže vyfotil Matthieu Paley, jedná se o jezero Bajkal na Sibiři.

Tak co, vydáte se na výlet do Ruska?

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Neplodná

Když jsem v 16 letech navštívila poprvé gynekologa, byla to standardní návštěva. Zkontroloval menstruační kalendář, udělal sono, řekl že se vyvíjím normálně. A stejně jako 9,5 z 10 gynekologů v české republice mi nabídl antikoncepci.

Nabídl mi ji bez toho aby mi zkontroloval srážlivost krve, udělal jaterní testy (byla jsem po pár měsíců po mononukleóze) nebo zjistil rodinnou anamnézu. Pilulky jsem nechtěla, zvažovala jsem tehdy novinku - antikoncepční kroužek. To panu gynekologovi nevonělo, řekl že na to už prý někdo umřel. To že na komplikace spojené s perorální antikoncepcí umírají jednotky až desítky žen ročně mu ale vůbec nevadilo. Nicméně od kroužku mě odradil a pilulky jsem nechtěla, takže jsem odešla s prázdnou.

Díky Bohu.

Díky Bohu že jsem jako malá viděla, co antikoncepce dělá s mou matkou. Pokusy, jinak se to nazvat nedá, které na ní prováděl její gynekolog zkoušením různých druhů antikoncepce v reakci na to, že tu "standartní" nesnesla, mě odradily na celý život. Její změny nálad až za hranu příčetnosti z mé paměti nemizí ani po skoro 20 letech.

Takže když tohle téma začalo být v kurzu, nenechala jsem si "prostě předepsat prášky". Strávila jsem tehdy hodiny nad pártáním v hlubinách internetu. Na českém internetu toho tehdy moc nebylo, tak jsem si aspoň procvičila angličtinu. A to co jsem zjistila se mi nelíbilo. Hormonální antikoncepce nebyla a není bezpečná. Dokonce i Státní ústav pro kontrolu léčiv eviduje vedlejší příznaky dokonce i měsíce po vysazení hormonální perorální antikoncepce. Ženám se nevrací ani menstruace ani plodnost.

Málo se o tom mluví, tím míň že antikoncepce je miliardový buissnes a neplodnost (a s ní spojená reprodukční centra) je buissnes multimiliardový.

Přemýšlejte a hledejte si informace. Neberete hormonální antikoncepci? Nezačínejte. Berete jí? Vysaďte co nejdřív. Pro vaše dobro.

Jasně že ještě nechcete otěhotnět. Je to hloupé, ale zatím není dostupného nic lepšího, a jedinou opravdu bezpečnou cestou po všech stránkách zůstávají kondomy. Pokud je nekupujete drogerii nebo v supermarketu, nemusí být nutně nepraktické a nepříjemné. Já používám nelatexové kondomy tenké jen 0,02 mm. Cítit prakticky nejsou a pokud máte alergii na latex, můžete je bez obav používat protože jsou z polyuretanu. A to drobné nepohodlí mi za to, aby aby až jednou budu chtít mít děti nebyl žádný problém, opravdu stojí.

Smrtící svatební syndrom

Říkám tomu "syndrom bílých šatů".

Někoho potkáte a zafunguje chemie, obdiv nebo cokoli jiného. Bez ohledu na počáteční příčinu se následně ocitnete ve vztahu s onou osobou. Ze začátku to funguje úžasně naprosto beze snahy, pak už do toho trochu energie investovat musíte, ale ten vztah vám za to stojí.

Jste spolu chvíli, pak déle. A tady to pomalu začíná přicházet. Vaše vnitřní odpočítávání s nadpisem "nezávazný vztah" právě dospělo k absolutní nule a zároveň s tím se započalo odpočítávání nové "vztah kterému by slušel závazek".

Váš prsteníček se vám najednou zdá tak zoufale prázdný a když procházíte kolem výlohy svatebního salonu, máte potřebu se zastavit. Svadby všech okolo Vás najednou zajímají výrazně víc než předtím a pokaždé když uvidíte/uslyšíte nové info o tom že se někdo zasnoubil blednete závistí a propadáte se do představ typu "jaké by to bylo".
Touhle dobou už váš protějšek nejspíš začíná tušit, že je něco špatně. Aniž byste si toho všimla, vaše chování se změnilo. Najednou začínáte vyžadovat víc a víc "důkazů lásky" a když nepřicházejí propadáte se do deprese a jste podrážděná.
Svému protějšku samozřejmě neřeknete, o co vám jde, nejste přece na hlavu padlá. Pozitivní motivace je ztráta času a vy ten prsten potřebujete urychleně, takže volíte negativní motivaci. Vyjma momentů, kdy dělá něco nadstandartně romantického jste nevrlá a to ani nemluvím o úbytku sexu.

Možná jste si toho ještě nevšimla, ale jste na perfektní cestě k rozpadu vztahu. Koneckonců dáváte svému protějšku všechny signály "už tě nemiluju".

Tak co je tady špatně? Lidové úsloví by řeklo že "tlačíte na pilu". Nicméně v tom to není. Potažmo, není to jen v tom.

Během té doby, co jste záviděla svadby všem okolo, jste se začala cítit méněcenná za to, že vy se nevdáváte. Začala jste omezovat samu sebe, a vaše neláska k sobě samé taky značně vzrostla. A jako by to nebylo málo, ještě ke všemu vyvíjíte tlak na svého nicnetušícího partnera, který už beztak musí snášet vaše záchvaty méněcennosti.

Takže si stoupněte před zrcadlo a sdělte svému odrazu (nebo si od svého odrazu nechte sdělit) že milujete a jste milována nazpět, a že máte ráda své tělo a sebe samu, že si vážíte sebe sama bez ohledu na okolnosti - v šatech princezny i v hadrech žebračky, vdaná i nedaná. Opakujte. Znovu opakujte. Tak dlouho, dokud neucítíte, že vás to vnitřní "svatební puzení" začíná pomalu opouštět. Pak se zhluboka nadechněte a uvědomte si krásu světa ve kterém máte štěstí žít. Znovu se nadechněte a jděte políbit svého muže, anebo, pokud není po ruce, mu napište milou a upřímnou SMS.



Buďte svobodnou, milující, sebevědomou a příjímající. Neomezujte. 
Když budete tenhle přístup aplikovat, možná nakonec dojdete až k tomu oltáři. A pokud ano, bude vaše manželství založené na skutečné lásce, ne na obchodu vycházejícím z nedostatku, jak to obvykle bývá.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Spočívá v dechu

Dech. Je tak přirozený a automatický že jej většinou ani nevnímáme. Kdyby se Vás někdo zeptal" Jak dýcháš?" odpověď by nejspíš byla něco jako "..tak normálně"

Zpozorovala jsem to na sobě. Při běžné práci apod. jsem dýchala mělce a krátce. Vnímala povrchně a má reakce na podněty byla po emoční stránce nepřiměřeně mdlá. Nejen po práci, klidně i hned po tom, co jsem pracovat právě začala. A "pracovní dýchání" a s ním i mělké vnímaní všeho kolem se postupně rozlézalo i do zbytku mého života.
Zatímco když jsem něco prožívala a cítila se být opravdu živá dýchala jsem vydatně a zhluboka.

Když jsem si to poprvé uvědomila, domnívala jsem se, že jde o průvodní jev - přesto mě však překvapilo jak silně se do mého "živějšího" a více prožívajícího stavu zapojoval právě dech. Po pár dnech zkoušení jsem zjistila, že dech není průvodním jevem. Vnímání razantně ovlivňuje a může jej i zcela změnit.