14. října 2016

Děkovat každým nádechem

Bylo to chvíli po tom, co se v mých sluchátcích znovu rozezněla povzbuzující, heroická hudba. Byla jsem venku a běžela. Měla jsem za sebou první tři sprinty dnešního tréningu a v té jediné minutě pauzy, kterou si mezi intervaly sprintu dopřávám, jsem se snažila se připravit na další tři sprinty, o kterých jsem věděla, že budou náročnější než ty první.

To jsou přesně ty chvíle, kdy se plně koncentruji na své tělo. Přesně ty chvíle, kdy je má mysl konečně volná, osvobozená od mé pozorné kontroly nad každou myšlenkou. Přesně ty chvíle, kdy mě napadají myšlenky syrové, pravdivé a jistým způsobem zcela ryzí.

V té vizi, která mi probleskla hlavou, jsem byla šťastná tak dokonale, že nad tím zůstával rozum stát. A se zářivým úsměvem jsem komusi sdělovala tajemství svého štěstí:

'Děkuji s každým nádechem.'

Byla to pravda tak moc, až mi to vyrazilo dech. A když jsem se pak zhluboka nadechovala, zlomek sekundy před dalším během, v mém nádechu bylo tiché 'Děkuji.'

Každý máme za co děkovat. Všichni, bez výjímek. Ani život sám není samozřejmý a je darem. A bez ohledu na to, čemu právě čelíme, je naše štěstí, myslím, vždy jen jeden jediný nádech od nás.

16. července 2016

Jsem s armádou

Ano. Asi by to ode mne málokdo čekal.

Jsem zarytá pacifistka a ..podporuji tureckou armádu.


Stojí za to si projít historii Turecka. Až do roku 1922 vládla v Turecku Osmanská dynastie. Církev byla propojená se státem, ženy nesměly volit, platilo právo šaríja a lidská práva byla nonexistentní. No a pak - můžete hádat - přišel vojenský puč. Jeden generál (Mustafa Kemal Atatürk), kterého dneska turkové téměř zbožšťují a nazývajího "otcem turků", tehdy sebral moc šlechtě a církvi, zavedl svobodu vyznání, dal volební právo ženám a udělal z Turecka demokracii evropského typu postavenou na ústavě švýcarského typu.



Od té doby zastávala armáda v Turecku tradičně pozici strážce sekularity (oddělení státu od církve), svobody vyznání a občanských práv.

Na druhé straně máme demokraticky zvolenou vládu turecka, která se za posledních 10 let, co ji vede jistý premiér/prezident Recep Tayyip Erdoğan stala z parlementní demokracie prakticky prezidenskou diktaturou.
Zkrátím to - v Turecku v roce 2016:
- Platí parlamentí imunita jen pro ty členy vlády, kteří souhlasí s prezidentem. Opozice politickou imunitu nepožívá.
- Volí jen ta část obyvatelstva, která podporuje součastné uspořádání. V regionech, ve kterých podpora režimu není tak silná, se volební místnosti prostě neotevírají.
- Neexistuje svoboda projevu. Poslušnost médií je vynucena hrozbou násilí. Všichni seriózní odpůrci režimu buď emigrovali, nebo jsou ve vězení.
- A neexistují ani další lidská práva, třeba právo na život. V letech 1998 až 2008 Evropský soud pro lidská práva provedl více než 1 600 rozsudků proti Turecku za porušování lidských práv, zejména pokud jde o právo na život a zákaz mučení.
- Je majoritní islámské náboženství propojeno s vrcholnou politikou a ohrožuje svobodu vyznání.
- Soudy nejsou svrchované a nezávislé. Erdoğan dnes odvolal 3000 soudců, kvůli podezdření, že je ovlivňuje opoziční duchovní.
- Turecko okupuje Kypr, který je součástí EU.
- Turecko prokazatelně podporovalo a možná stále podporuje, Islámský stát ve snaze zbavit se sousedící Sýrie.
- Turecko vyvražďuje vlastní obyvatelstvo, Kurdskou náboženskou a etnickou menšinu.

V Turecku není demokracie.


A aby to nebylo málo, Turecký parlament, s Erdoğanem v čele, právě jedná o obnovení trestu smrti, aby mohli popravit cirka 3000 vojáků, kteří se včera v noci pokusili neúspěšně ubránit ústavu vlastní země.

K dokreslení situace ještě musím poznamenat, že Turecká armáda, poté, co vyhlásila puč, vyzvala obyvatele, aby pro vlastní bezpečí nevycházeli z domovů. Erdoğan a místní církevní imámové naopak naháněli obyvatelstvo do ulic a vyzývali je k boji.

Ať už tohle dopadne jakkoli, stojím za Tureckou armádou. A jestli se návrat ke svobodě v téhle nádherné zemi nezdařil tentokrát, věřím, že se to povede příště.

Liberté, Égalité, Fraternité ou la mort.
Volnost, rovnost, bratrství nebo smrt.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

27. ledna 2016

Čas říct si o svoje soukromí


Je to už skoro zvykem. Po Vánocích a Novém roce přijde období kdy se pomalu vracíme do našeho standardního života. Ale právě v tomhle období vyvíjejí naši zákonodárci více či méně nepozorovaně horečnou aktivitu.

Leden. Měsíc zákonů, které jsme nechtěli.

Rok 2016 očekavatelně není výjimkou. Ale mimo domácích zákonných pastí, které na nás naši milovaní vládnoucí chystají, jako třeba elektronická evidence tržeb, se tentokrát hraje o víc. A to nejen pro nás, ale pro celou Evropu.

Právě nyní přichází do schvalovacího procesu celoevropský zákon, direktiva, která v zásadě kopíruje americkou represivní legislativu po neslavném atentátu 9/11. Vzhledem k tomu, že tam bylo zaútočeno letadlem, to dávalo jistý (velmi pochybný) smysl, u nás to ale smysl naprosto nedává.

Jmenuje se to The Passenger Name Record (PNR) Directive a je to zákon, který vám bere vaše osobní data. Zabookovali jste si let? S kým jste cestovali? Detaily karty, kterou jste letenku zaplatili. A samozřejmě to odkud, kam a kdy cestujete.

Všechny tyto vysoce citlivá o vysoce osobní data mají být skladována vládní agenturou minimálně 5 let. Maximum, pokud vím, neurčili, takže klidně navždy.

Tohle není jako kontrola pasu při vstupu do letadla. Tohle je skladování informací, které nikomu nepomohou k většímu bezpečí. Proč chtějí naše vlády vědět kdy, kam a s kým jsme cestovali? V případě závažného podezření policie vydá přece soud povolení k prohlídce daných údajů schraňovaných leteckou společností. Leteckou společností, která je, narozdíl od agentury která má vzniknout, pod (doufejme) přísným dohledem Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Řekněte svým zástupcům v Bruselu i Vy, že tohle nechcete! Řekněte jim to teď, protože za pár dní už bude pozdě.
Zde: https://act.accessnow.org/ea-action/action?ea.client.id=1921&ea.campaign.id=46765&ea.tracking.id=tile


Všem kdo těch pár kliků udělali děkuji, protože stejně jako oni, ani já nechci žít v Orwellovském světě. Upřímné díky.