Hranice soucitu

Když sotva před pár dny spadlo ruské letadlo, nevyvolalo to žádnou zvláštní odezvu. Koneckonců, žádnou zvláštní odezvu nevyvolalo ani to letadlo, co sestřelili nad Ukrajinou, ani to předcházející, kdesi v Asii.
Mizivou odezvu mělo i hromadné upálení ruskojazyčného obyvatelstva ukrajinskými naci(onali)sty v Oděse.

Tak proč? Proč se nás násilí ve Francii tak dotýká?

Bez ohledu na medializaci Francouzského utrpení a non-medializaci (čti "zamlčování") utrpení v Libyi, Sýrii nebo na Ukrajině, nezbývá než konstatovat že Francie je zřejmě pro většinu z nás tak nějak víc "naše".

A zde možná leží pověstné "jádro pudla", a totiž fakt, že jsme si zvykli dělit svět na ten náš a ten cizí, na vnitřní a vnější.

Násilí ve vnějším světě je normální, ale totéž násilí ve vnitřním světě je zcela nepřípustné.

Je to omezenost, malomyslnost a snad i pokrytectví a především důvod proč tolerujeme stav dnešního světa takový, jaký je.

A tak, díky tomuto uvědomění, možná stačí k nápravě velice málo. Stačí zbořit ty zdi, tyhle hranice soucitu a začít soucítit s celým světem, s každou bytostí. Bez rozdílu.

 

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.