31. července 2015

Nenávisti

Kde se to bere, ta nekonečná potřeba na někoho plivat, někoho uřážet, pomluvit? Ta (nejen) česká neschopnost žít skutečně v míru? Ano, záda se ohnou, ale ze rtů skane jed.

Jedu dnes metrem, proti mě skupina starších paniček a mezi nimi jedna mladší, plnou náruč květin a pod ramenem tubus s diplomem. Tiše se baví se svým přítelem. Paničky,její doprovod, ale nesdílí její radost nad diplomem a vlastně se s oslavenkyní vůbec nebaví. Radši jadrně pomlouvají její (samozřejmě nepřítomnou) nemocnou spolužačku, která má ekzém na obličeji.

Co nás vede k šíření nenávisti namísto užívaní si radosti a sdílení zážitků?

Častou odpovědí je, že původcem nenávisti je strach. Není to tak. Ty paničky neměly ze slečny s nemocným obličejem strach; a stejně tak to není strach, co žene lidi do ulic mávat se šibenicemi (i přesto, že za strach svou nenávist maskují). Ne. Je to nějaká vnitřní zloba, puzení ublížit ostatním. Často ze závisti, ale jindy i bez příčiny.

Je to absence respektu k ostatním lidským bytostem.

Protože pokud nemáte rádi sami sebe dost na to, aby jste si užívali přítomný okamžik a vlastní pocity, je to problém jednotlivce. Ale pokud současně postrádáte (nebo máte dokonce záporný) respekt k ostatním lidem, stává se z toho problém celospolečenský.


Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Žádné komentáře:

Okomentovat