20. dubna 2015

Smrtící svatební syndrom

Říkám tomu "syndrom bílých šatů".

Někoho potkáte a zafunguje chemie, obdiv nebo cokoli jiného. Bez ohledu na počáteční příčinu se následně ocitnete ve vztahu s onou osobou. Ze začátku to funguje úžasně naprosto beze snahy, pak už do toho trochu energie investovat musíte, ale ten vztah vám za to stojí.

Jste spolu chvíli, pak déle. A tady to pomalu začíná přicházet. Vaše vnitřní odpočítávání s nadpisem "nezávazný vztah" právě dospělo k absolutní nule a zároveň s tím se započalo odpočítávání nové "vztah kterému by slušel závazek".

Váš prsteníček se vám najednou zdá tak zoufale prázdný a když procházíte kolem výlohy svatebního salonu, máte potřebu se zastavit. Svadby všech okolo Vás najednou zajímají výrazně víc než předtím a pokaždé když uvidíte/uslyšíte nové info o tom že se někdo zasnoubil blednete závistí a propadáte se do představ typu "jaké by to bylo".
Touhle dobou už váš protějšek nejspíš začíná tušit, že je něco špatně. Aniž byste si toho všimla, vaše chování se změnilo. Najednou začínáte vyžadovat víc a víc "důkazů lásky" a když nepřicházejí propadáte se do deprese a jste podrážděná.
Svému protějšku samozřejmě neřeknete, o co vám jde, nejste přece na hlavu padlá. Pozitivní motivace je ztráta času a vy ten prsten potřebujete urychleně, takže volíte negativní motivaci. Vyjma momentů, kdy dělá něco nadstandartně romantického jste nevrlá a to ani nemluvím o úbytku sexu.


Možná jste si toho ještě nevšimla, ale jste na perfektní cestě k rozpadu vztahu. Koneckonců dáváte svému protějšku všechny signály "už tě nemiluju".

Tak co je tady špatně? Lidové úsloví by řeklo že "tlačíte na pilu". Nicméně v tom to není. Potažmo, není to jen v tom.

Během té doby, co jste záviděla svadby všem okolo, jste se začala cítit méněcenná za to, že vy se nevdáváte. Začala jste omezovat samu sebe, a vaše neláska k sobě samé taky značně vzrostla. A jako by to nebylo málo, ještě ke všemu vyvíjíte tlak na svého nicnetušícího partnera, který už beztak musí snášet vaše záchvaty méněcennosti.

Takže si stoupněte před zrcadlo a sdělte svému odrazu (nebo si od svého odrazu nechte sdělit) že milujete a jste milována nazpět, a že máte ráda své tělo a sebe samu, že si vážíte sebe sama bez ohledu na okolnosti - v šatech princezny i v hadrech žebračky, vdaná i nedaná. Opakujte. Znovu opakujte. Tak dlouho, dokud neucítíte, že vás to vnitřní "svatební puzení" začíná pomalu opouštět. Pak se zhluboka nadechněte a uvědomte si krásu světa ve kterém máte štěstí žít. Znovu se nadechněte a jděte políbit svého muže, anebo, pokud není po ruce, mu napište milou a upřímnou SMS.



Buďte svobodnou, milující, sebevědomou a příjímající. Neomezujte. 
Když budete tenhle přístup aplikovat, možná nakonec dojdete až k tomu oltáři. A pokud ano, bude vaše manželství založené na skutečné lásce, ne na obchodu vycházejícím z nedostatku, jak to obvykle bývá.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Žádné komentáře:

Okomentovat