Pero proti meči?

Říká se, že pero porazí meč a že obrázek vydá za tisíc slov.

Proto budu nově postovat koláže citátů, výroků nebo (vlastních i cizích) myšlenek, které mě zaujaly pod tagem fotomyšlenka. Pokud je autor znám, je uveden vždy za citátem, pokud znám není, prostě tam není uveden. Snad se nad nimi zamyslí co nejvíc lidí.

Tady je první:

Contouring, highlighting, smysl líčení a tak vůbec..

Mluvilo se o něm minulou sezonu, a mluví se o něm pořád. Contouring and highlighting, tedy konturování a rozjasňování obličeje je tak trochu trikem make-up artistů, který začala používat široká veřejnost. A je to jenom dobře.

Nevěnujte pozornost tomu, že vám weby jako Omlazení ve svých "inteligentních" článcích tvrdí že konturování je mrtvé a vy se tedy už nemusíte stresovat tím, že to neumíte. Je to lež. Konturování mrtvé není, nebylo a nějakou dobu ještě díkybohu nebude. Jednoduše proto, že pokud má váš obličej vypadat, že má nějaký žádoucí tvar, bez konturování to nepůjde. Protože i ten nejlepší obličej vypadá po nanesení make-upu prostě ploše a beztvaře.

Toho, že obličej vypadá po nanesení makeupu tak nějak ploše jsem si všimla záhy po tom, co jsem ho začala používat, tedy asi ve 13 letech. Počítám, že dalším, alespoň průměrně všímavým uživatelkám to taky neuniklo. Vyřešila jsem to tím, že jsem metodou pokus-omyl hnědým odstínem tvářenky zkoušela malovat kontury. Některé tehdy "vynalezené" tahy používám dodnes. Faktem ale je, že dokud jsem neviděla "mapu" obličeje pro contouring a highlighting, nebyla jsem to nikdy schopná udělat tak ..komplexně.

Takže, projeďte si na internetu pár obrázků a posnažte se. Garantuju, že váš obličej po úspěšném konturovaní a rozjasňovaní bude vypadat výrazně líp, než pouze s makeupem. Líčíte se přece koneckonců proto, abyste zvýraznila své klady, že? A to je přesně to, s čím vám tahle metoda bezkonkurenčně pomůže.

Pro začátek nepoužívejte výrazně kontrastní barvy, ale jen o jeden tón tmavší pro kontury a o jeden nebo dva tóny světlejší pro rozjasnění. Nepoužívejte kontury plné třpytek, protože konturovaná místa jsou ta, kam má dopadat stín a odrážení světla tedy není ani trochu to, co chcete. Já se třpytkám vyhýbám i u rozjasňovače a radši použiji nakonec jiný, pudrový třpytivý rozjasňovač a mám tak přesně pod kontrolou, co se třpytí a co ne.

A samozřejmě nezapomeňte koukat na složení toho co kupujete, protože když si to máte patlat do pórů, tak by bylo fajn aby to nebylo jedovaté/rakovinotvorné/způsobující neplodnost. Jednotlivé složky podle složení INCI, které musí být uvedeno na každém výrobku, můžete ověřovat na internetu, nebo podle nejrůznějších databází. Obvykle stačí přeťukat název do vyhledávače a velmi brzy máte jasno. Hledejte loga certifikátů zaručujících organické složení a taky Cruelty Free logo pro kosmetiku netestovanou na zvířatech.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Víra v lidskost: ztracena

Už víc než rok. Už víc než rok do nás česká média vytrvale hustí svou jedinou pravdu o hrdinných revolucionářských demokratech a zlých proruských separatistech. Čím víc se média snaží, tím míň jim věřím. Aktuálně už jim nevěřím ani slovo.

Český národ ani po dvou okupacích nezjistil, že okupanti vždy obsadí oficiální média jako první věc. A že když Prahou projíždějí tanky, jejichž velitelé tvrdí že je to "přátelská návštěva", "demonstrace jednoty" a "ukázka síly", tak že je zle.

Tehdy tam taky byli lidi, a taky vítali...

Ale u toho to zdaleka nekončí. Veřejně se mluví o smlouvě, která z celé Evropy udělá protektorát amerických korporátů, a nikoho to nezajímá. Zkratka 4 písmen TTIP prostě asi zní prostým Čechům moc složitě, nebo jsou prostě a jednoduše moc líní na to, aby se vzdělali o tom, co znamená její přijetí.

A zatímco, se v Bruselu už pomalu podepisuje okleštění našich práv a zničení našich podnikatelů, naši představitelé ve vládě a parlamentu neváhají a rozfoukávají oheň po svém.

Panu A. Schapirovi už není hloupé se vměšovat do rozhodování státu, protože proti němu stejně nikdo nic nezmůže, a to že Zemanovo slovo nic neznamená, už se několikrát ukázalo. Vždy něco řekne a pak najednou, z ničehož nic, změní názor o 180 stupňů. Že to nebude jen tak, si domyslí i průměrně inteligentní žák zvláštní školy.

Pan premiér Sobotka i pan Babiš jezdí do USA častěji než většina Čechů do Chorvatska na dovolenou a když mají jejich strany náhodou sraz, nechybí na něm pan Schapiro jako americký dozor.

Ještě pořád si myslíte, že nežijeme v protektorátu? A oprátka se utahuje..

Pan Tomio vyzývá k násilí na muslimech. Českou společností, natož nedejbože policií, to ani nehne. Rasismus a nesnášenlivost jsou totiž v Česku jako doma. Cože? Židé? Ne, ti nám tu nechybí, ještě že nás jich Hitler zbavil.

Korupce kvete. No na Ukrajině kvetla taky. Do té doby než majdanští "demokraté" tu zkorumpovanou vládu rozprášili a částečně i povraždili. Zcela demokraticky. Pak se sami prohlásili novou vládou. Zcela demokraticky. Následně uspořádali volby, aby svůj nárok potvrdili. Ale pouze v regionech, kde věděli, že mají 100% podporu. Ti ostatní mají smůlu, to že mají jiný názor, totiž znamená, že jsou teroristé, takže právo volit ztratili. Zcela demokraticky. No a co že volila jen půlka Ukrajiny. Když někoho nemáte rádi, tak se ho přece taky nejdete zeptat na jeho názor, no ne?

A aby náhodou nikdo nezkoušel podrývat tuto "demokraticky zvolenou" vládu, tak ještě, čistě pro jistotu, pozakazovali opoziční strany. Takže teď už se jim vládne přímo jedna báseň. Aby taky ne, když už nemá kdo odporovat, nebo jen říkat odlišný názor. A takhle se buduje demokracie, která se má připojit k EU.

Evropská Unie se na to klidně dívá. S Českem v čele. Ano, v čele. Snad všechny ostatní státy EU, které alespoň něco znamenají, totiž uzavřely se "zlým Ruskem" a "nelidskou Čínou" finanční spojenectví v nové čínské investiční bance, které sama sebe popisuje jako peněžní protiváhu USA. Česko? Jasně že ne, my budeme za Amíky bojovat do roztrhání těla.

Ale toho si nevšímejte. Máme větší problém. V Česku se totiž šíří strašlivá proruská propaganda. Kremlofilní. Ale naštěstí, naše ministerstvo zahraničí má plán, a ví, co a jak v případě, že si nechá poplést hlavu (nebo otevře oči?) větší množství ovčanů. A tím řešením není nic jiného, než starý dobrý mord, nebo chcete-li, vražda.

A jak na to? Zeptejme se pana Bartošky, diplomata a velvyslance pro bezpečnost: Jako v Oděse! Zavřít je do baráku i s jejich ženami a pár náhodnými kolejdoucími a prostě je upálit, pak bude mít český národ konečně svatý pokoj a boží klid až na věky věků. To je totiž ten správný, čestný a chlapský postoj, takhle to totiž vypadá, když se k něčemu "postavíte čelem".

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Bajkal, Siberia

Osobně jsem dost teplomilná. Když se teploměr přehoupne přes 25°C, začínám pomalu roztávat. Ale taky nemám ráda jednotvárnost, a tak dokážu ocenit i zimu, pokud je krátká.

Na Sibiři sice zima krátká není, ale o to hezčí je napohled. A když vidím tyhle fotky, skoro se mi chce se tam vydat. Skoro.

Fotky níže vyfotil Matthieu Paley, jedná se o jezero Bajkal na Sibiři.

Tak co, vydáte se na výlet do Ruska?

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Neplodná

Když jsem v 16 letech navštívila poprvé gynekologa, byla to standardní návštěva. Zkontroloval menstruační kalendář, udělal sono, řekl že se vyvíjím normálně. A stejně jako 9,5 z 10 gynekologů v české republice mi nabídl antikoncepci.

Nabídl mi ji bez toho aby mi zkontroloval srážlivost krve, udělal jaterní testy (byla jsem po pár měsíců po mononukleóze) nebo zjistil rodinnou anamnézu. Pilulky jsem nechtěla, zvažovala jsem tehdy novinku - antikoncepční kroužek. To panu gynekologovi nevonělo, řekl že na to už prý někdo umřel. To že na komplikace spojené s perorální antikoncepcí umírají jednotky až desítky žen ročně mu ale vůbec nevadilo. Nicméně od kroužku mě odradil a pilulky jsem nechtěla, takže jsem odešla s prázdnou.

Díky Bohu.

Díky Bohu že jsem jako malá viděla, co antikoncepce dělá s mou matkou. Pokusy, jinak se to nazvat nedá, které na ní prováděl její gynekolog zkoušením různých druhů antikoncepce v reakci na to, že tu "standartní" nesnesla, mě odradily na celý život. Její změny nálad až za hranu příčetnosti z mé paměti nemizí ani po skoro 20 letech.

Takže když tohle téma začalo být v kurzu, nenechala jsem si "prostě předepsat prášky". Strávila jsem tehdy hodiny nad pártáním v hlubinách internetu. Na českém internetu toho tehdy moc nebylo, tak jsem si aspoň procvičila angličtinu. A to co jsem zjistila se mi nelíbilo. Hormonální antikoncepce nebyla a není bezpečná. Dokonce i Státní ústav pro kontrolu léčiv eviduje vedlejší příznaky dokonce i měsíce po vysazení hormonální perorální antikoncepce. Ženám se nevrací ani menstruace ani plodnost.

Málo se o tom mluví, tím míň že antikoncepce je miliardový buissnes a neplodnost (a s ní spojená reprodukční centra) je buissnes multimiliardový.

Přemýšlejte a hledejte si informace. Neberete hormonální antikoncepci? Nezačínejte. Berete jí? Vysaďte co nejdřív. Pro vaše dobro.

Jasně že ještě nechcete otěhotnět. Je to hloupé, ale zatím není dostupného nic lepšího, a jedinou opravdu bezpečnou cestou po všech stránkách zůstávají kondomy. Pokud je nekupujete drogerii nebo v supermarketu, nemusí být nutně nepraktické a nepříjemné. Já používám nelatexové kondomy tenké jen 0,02 mm. Cítit prakticky nejsou a pokud máte alergii na latex, můžete je bez obav používat protože jsou z polyuretanu. A to drobné nepohodlí mi za to, aby aby až jednou budu chtít mít děti nebyl žádný problém, opravdu stojí.

Smrtící svatební syndrom

Říkám tomu "syndrom bílých šatů".

Někoho potkáte a zafunguje chemie, obdiv nebo cokoli jiného. Bez ohledu na počáteční příčinu se následně ocitnete ve vztahu s onou osobou. Ze začátku to funguje úžasně naprosto beze snahy, pak už do toho trochu energie investovat musíte, ale ten vztah vám za to stojí.

Jste spolu chvíli, pak déle. A tady to pomalu začíná přicházet. Vaše vnitřní odpočítávání s nadpisem "nezávazný vztah" právě dospělo k absolutní nule a zároveň s tím se započalo odpočítávání nové "vztah kterému by slušel závazek".

Váš prsteníček se vám najednou zdá tak zoufale prázdný a když procházíte kolem výlohy svatebního salonu, máte potřebu se zastavit. Svadby všech okolo Vás najednou zajímají výrazně víc než předtím a pokaždé když uvidíte/uslyšíte nové info o tom že se někdo zasnoubil blednete závistí a propadáte se do představ typu "jaké by to bylo".
Touhle dobou už váš protějšek nejspíš začíná tušit, že je něco špatně. Aniž byste si toho všimla, vaše chování se změnilo. Najednou začínáte vyžadovat víc a víc "důkazů lásky" a když nepřicházejí propadáte se do deprese a jste podrážděná.
Svému protějšku samozřejmě neřeknete, o co vám jde, nejste přece na hlavu padlá. Pozitivní motivace je ztráta času a vy ten prsten potřebujete urychleně, takže volíte negativní motivaci. Vyjma momentů, kdy dělá něco nadstandartně romantického jste nevrlá a to ani nemluvím o úbytku sexu.

Možná jste si toho ještě nevšimla, ale jste na perfektní cestě k rozpadu vztahu. Koneckonců dáváte svému protějšku všechny signály "už tě nemiluju".

Tak co je tady špatně? Lidové úsloví by řeklo že "tlačíte na pilu". Nicméně v tom to není. Potažmo, není to jen v tom.

Během té doby, co jste záviděla svadby všem okolo, jste se začala cítit méněcenná za to, že vy se nevdáváte. Začala jste omezovat samu sebe, a vaše neláska k sobě samé taky značně vzrostla. A jako by to nebylo málo, ještě ke všemu vyvíjíte tlak na svého nicnetušícího partnera, který už beztak musí snášet vaše záchvaty méněcennosti.

Takže si stoupněte před zrcadlo a sdělte svému odrazu (nebo si od svého odrazu nechte sdělit) že milujete a jste milována nazpět, a že máte ráda své tělo a sebe samu, že si vážíte sebe sama bez ohledu na okolnosti - v šatech princezny i v hadrech žebračky, vdaná i nedaná. Opakujte. Znovu opakujte. Tak dlouho, dokud neucítíte, že vás to vnitřní "svatební puzení" začíná pomalu opouštět. Pak se zhluboka nadechněte a uvědomte si krásu světa ve kterém máte štěstí žít. Znovu se nadechněte a jděte políbit svého muže, anebo, pokud není po ruce, mu napište milou a upřímnou SMS.



Buďte svobodnou, milující, sebevědomou a příjímající. Neomezujte. 
Když budete tenhle přístup aplikovat, možná nakonec dojdete až k tomu oltáři. A pokud ano, bude vaše manželství založené na skutečné lásce, ne na obchodu vycházejícím z nedostatku, jak to obvykle bývá.

Nejsem autorem ani majitelem použitých obrázků. Všechna práva náleží jejich právoplatným držitelům.
I am not the author or owner of the images. All rights belong to their rightful holders.

Spočívá v dechu

Dech. Je tak přirozený a automatický že jej většinou ani nevnímáme. Kdyby se Vás někdo zeptal" Jak dýcháš?" odpověď by nejspíš byla něco jako "..tak normálně"

Zpozorovala jsem to na sobě. Při běžné práci apod. jsem dýchala mělce a krátce. Vnímala povrchně a má reakce na podněty byla po emoční stránce nepřiměřeně mdlá. Nejen po práci, klidně i hned po tom, co jsem pracovat právě začala. A "pracovní dýchání" a s ním i mělké vnímaní všeho kolem se postupně rozlézalo i do zbytku mého života.
Zatímco když jsem něco prožívala a cítila se být opravdu živá dýchala jsem vydatně a zhluboka.

Když jsem si to poprvé uvědomila, domnívala jsem se, že jde o průvodní jev - přesto mě však překvapilo jak silně se do mého "živějšího" a více prožívajícího stavu zapojoval právě dech. Po pár dnech zkoušení jsem zjistila, že dech není průvodním jevem. Vnímání razantně ovlivňuje a může jej i zcela změnit.